Blog navigation

Nejnovější příspěvky

NA KOLE CELÁ RODINKA.

 

Jsme rodiči čtyř a půlleté dcerky Nikolky. Její přílišná zvědavost byla zřejmě také příčinou toho, že přišla na svět ve 24. týdnu těhotenství s porodní váhou 675 gramů a délkou 32 centimetry. Dnes už víme, že pospíchat se má pomalu, a tak ani Nikolka i přes veškerou odbornou péči nikam nepospíchá. Její DMO – spastická quadruparéza má za následek to, že ve svém věku dosud nechodí ani sama nesedí.

Po rodičích Nikolka zdědila lásku k přírodě a pobytu na čerstvém vzduchu, a tak od malička miluje procházky resp. projížďky v kočárku – mimochodem je to pro ni také jistota, že ji po tu dobu určitě nebude nikdo nutit do cvičení. S manželkou jsme vždy rádi cestovali na kolech, avšak s Nikolčiným handicapem jsme kola „pověsili na hřebík". Tím, že Nikolka dosud nesedí, nemá dosud dostatečně zpevněná záda, a z toho důvodu pro ni i ta nejpohodlnější sedačka na kolo není dostatečně pohodlná, neboť se v ní cítí nestabilně.

Před časem se nám však otevřel „nový svět". Kamarádka se nám pochlubila vozíkem za kolo. Zkusili jsme v něm povozit Nikolku a bylo rozhodnuto. Při nejbližší cestě do Prahy jsme navštívili prodejnu Dvě plus dvě, a poté, co si Nikolka osobně vyzkoušela pohodlí všech vystavených vozíků, odnášeli jsme si z prodejny Chariota s cyklistickým a jogingovým setem.

Ač byla teprve půlka dubna, počasí nám přálo, a tak jsme hned v sobotu mohli uskutečnit „zkušební jízdu". Jak sami vidíte, Nikolce se jízda moc líbila a byla celkem dost vysmátá. Na své si přišel taky náš mladší syn Lukáš, který hraje závodně hokej za Karlovy Vary, a tak Nikolku ve vozíku uvítal jako drobnou tréninkovou zátěž. Nikolka tak byla ve svém živlu – brášku měla před sebou a kolem se střídavě míhali mamča s taťkou. Cestou jsme přitom vzbuzovali pozornost okolních cyklistů a zahrádkářů, protože u nás na vesnici takové novinky ještě nejsou úplně známy.

Minulou sobotu jsme s Nikolkou absolvovali akci pořádanou každoročně ke Dni dětí u nás v Nové Roli nazvanou „Cesta pohádkovým lesem". Loni jsme tuto cca 3 km dlouhou trasu přes kořeny a kameny absolvovali se zdravotním kočárem a byli jsme z toho dost ztahaní. Letos jsme vyjeli s jogingovým Chariotem. Nikolka byla naprosto v pohodě. Ani jsem ji nepásal bezpečnostním pásem, protože každou chvíli jsme stavěli u nějakého pohádkového stanoviště a plnili nějaký úkol – samozřejmě za odměnu. Navíc sezení v Chariotu je díky svému mírnému záklonu natolik pohodlné, že pokud se neřítíme „nadzvukovou" rychlostí, nemají pětibodové bezpečnostní pásy žádnou práci. Místa, která jsme loni přenášeli, jsem hravě zvládl buď po zadních kolech, nebo když bylo nejhůř, mohl jsem po předním kole kličkovat mezi pařezy a kořeny stromů.

V „Pohádkovém lese" jsme tak Chariota dokonale „testli" před naší blížící se dovolenou v Nízkých Tatrách, ze které Vám zcela určitě pošleme další příspěvek.

Mějte se moc fajn a přeji hezký den.

Honza, Gábinka a Nikolka Zíkovi